Reakce na situaci kolem koronavirové pandemii

Scéna výstavy (návrh pro galerii Fotograf, Praha):
Prázdný prostor galerie s úderným zápachem čerstvě provedené chemické dezinfekce (denně obnovovat). Germicidní UV světlo instalované v prostoru zajišťuje stoprocentní sterilitu. Před vstupem si prosím nazujte na boty jednorázové návleky. Nehrajeme teď na bezobal. Stěny natřené nazeleno hygienickou omyvatelnou barvou.

V situaci, kdy jako společnost usilujeme o to setřást neviditelného nepřítele, zaměřujeme svoji pozornost na zamezení šíření nemoci. Omezujeme a dezinfikujeme všechno. Opatření z nejvyšších státních orgánů jsou sice nevyhnutelná, ale záhy i ochromující ekonomiku a o to víc dezinfikující kulturu a umění. Teď jde přece o chléb, ne o hry! Nebo: Není čas zachraňovat nadstavbu, když hrozí zhroucení základů. Nejsou to citace, spíš osobní interpretace nevyřčených slov mezi řádky sdělení představitelů nejen naší země. Nechci teď kritizovat politická rozhodnutí, která vnímám spíš jako nevyhnutelná.

Intervencí do prostor galerie vizuálně pojmenovávám, co takhle provedená plošná dezinfekce dělá se světem umění, a nabízím otázku, jestli je možné obnovit (kulturní) život v prostředí vysterilizovaném novými (“život zachraňujícími”) pravidly.
V druhém plánu zvu ke čtení této koncepce ne jako lamentace nad současným existenčně vypjatým stavem v umění, ale jako apel na nás – umělce, kurátory a lidi činné v této oblasti kultury – hledat možnosti, jak zodpovědně a kreativně přistoupit k problému. Galerie opatřená hygienickým nátěrem evokuje prostředí zdravotnických zařízení, která v téhle době nejvíc zažívají tíhu korona-krize. Dokážeme také my svou tvůrčí činností přispět k uzdravení světa? Můžeme uměním léčit důsledky této krize? Nemocnice v galerii – možná nová platforma aktivizující umělce hledat a pojmenovat svůj úkol v této situaci, navzdory podmínkám, ve kterých se ocitli. Krize jako návrat do bodu nula a taktéž jako šance k restartu a revizi autorských strategií.

Názvem “Velký diktátor” pojmenovávám ochromující strach z nové nemoci. Covid-19 diktuje vlastní pravidla a nutí nám rychlé restriktivní opatření, která vedou k vynucené poslušnosti a existenčním obavám o vlastní budoucnost. Naše vlastní zkušenost s bývalým režimem nám ukazuje i možnou cestu pro umění, které může – pokud se nenechá paralyzovat – znovu sehrát klíčovou roli v přemožení nového Velkého Bratra. Pojmenujme strašidlo a rozstříhejme ho tak na kousky. Ano, tonhle není z papíru, ale nebude ani nesmrtelné.