An essential part of long-term collaboration with composer and sound designer Mari Yasero. Photos are from our common exhibition. The sound record of Maris work will be available soon. Karmasek gallery, Ceske Budejovice, CZ.

Libretto:

Zapomínám tě
znovu a znovu
v tanci myšlenek
kolem své osy
v touhách
s chutí písku
v nárocích
jež nestačí
ztrácím svůj život
jako pozvánku co našla jsem
večer v kapsách ledabyle zmačkanou.

Výstava Poločas přeměny umělkyně Dominiky Kunzové a zvukové designérky a skladatelky
Mari Yasero reflektuje dlouholetý dialog o proměňujícím se prostředí a výzvách, které přináší
pro člověka a společnost. Jednotlivé části jsou volně propojenými pasážemi „o vidění
navzdory temnotě a chaosu“, paměti, nejistotě a času a nabízí temný obraz proměňujícího se
světa.
Slovy islandského umělce Thorvaldura Thosteinssona: „Všímej si toho, čeho si všímáš,“
můžeme rámovat i snahu obou autorek artikulovat na první pohled těžko popsatelné
fenomény a možnou cestu z krize na základě vlastní bdělosti a všímavost. Obě si zároveň
uvědomují, že tuto cestu není možné hledat skrze jednoduchá řešení a planá hesla a samy volí
téměř archeologický přístup výzkumu přijetí extrémní zátěže, důvěry v nejistotu a zkoumání
paměti.
Samotná expozice pracuje s kontrasty jako je pocit chladu, rozostřené vidění a nebezpečí,
které kontrastují se světlem, vůní a měkkostí. Důležitým motivem se stává čas a principy
tvorby jako jsou opakování, vrstvení, reakce na chybu, dialog s náhodou nebo důraz na
pomalost. Keramické objekty s příměsí místních jílů, kamenů a vlasů představují nestabilní
prvky, kterým hrozí brzké zničení a jako rozměrná kyvadla odměřují poločas rozpadu.
Zvuková kompozice vytvořená za pomoci podvodních mikrofonů snímá zvuky ledovce a
zaznamenává tak jeho neviditelnou křehkost a pomalou ztrátu spojenou s vokálními vrstvami
komprese a napětí jako bychom vnímaly „dech“ mizejícího ledu.
Řada výjevů reaguje na předobrazy z evropské kulturní historie i křesťanské tradice, aniž by
se snažily o náboženský nebo moralistní výklad. Sedm polnic z Knihy zjevení (výstraha, boj),

obraz nejasného zrcadla v teologii sv. Pavla (hledání, nejistota) zde fungují jako volné
referenční body, které se vynořují z mlhy dávno zapomenutého vědění a pracují s kulturní
pamětí. Autorky zajímá, zda tyto obrazy lze použít k nalezení univerzálního, nenáboženského
jazyka a jejich poselství lze skrze vlastní interpretaci „použít k vytvoření společného prostoru
pro hledání naděje, která nás unese a přenese přes aktuální i budoucí společenské výzvy.“

kurátorka výstavy: Petra Lexová